Asasíni

Údajně první teroristé, kteří rozsévají strach a na počkání hrozí smrtí všem bez rozdílu postavení. Jsou prý ale také obratnými politickými bojovníky a sečtělými intelektuály. Asasínů nebylo mnoho, ale ve středověku měli značný vliv a získali pohádkové jmění.

Přátelskou rozmluvu střídá opatrný, přesto zásadní spor. Dochází k němu během přijetí francouzského hraběte Jindřicha II. ze Champagne (1166-1197), titulárního krále jeruzalémského, u nejvyššího vůdce Muhammada II. (1166-1210) v legendární asasínské pevnosti Alamút na severozápadě Íránu.

Zdvořilostní návštěva se vyhrotí ve chvíli, kdy francouzský feudál ve snaze očistit jméno křesťanství vyzdvihne oddanost a bohabojnost vyznavačů tohoto náboženství. To ale rozruší vůdce arabské sekty, který křičí: "Nikdo, a věř mi, že vím, co říkám, není oddanější než mí muži.

To je síla Asasínů. Nevěříš-li pohleď a kaj se!" Potom již klidným pohybem ruky pokyne dvěma mladíkům, kteří stojí jako stráž na věžích. Ti bez rozmýšlení skočí střemhlav z obrovské výšky, a jejich těla se rozdrtí o tvrdou skálu pod nimi.

Šokovaný Jindřich ze Champagne jen na sucho polkne a pohlédne do usmívající se tváře hašašínského vůdce. Nesmrtelná legenda údajně věrně popisuje šílenství a zarputilost poblázněných sektářů.

Asasíni (někdy také Hašašíni) jsou členové radikální islámské sekty (ismáilitů), která vznikla na území dnešního Íránu v roce 1090. Přezdívka náboženských fanatiků žije dodnes jako ustálený mezinárodní pojem "assassin" - "úkladný vrah". Jejich první vůdce, někdejší perský misionář Hassan-i Sabbāh (asi 1056-1124), zakládá na konci 11. století bojůvku, která předtím ani potom nemá ve světě obdoby. Asasíni prý dokážou kontrolovat politickou situaci na různých místech arabského světa i bez stálé armády jen za pomoci strachu.

Svým protivníkům vyhrožují vraždami, které jsou odhodlaní fanatici také schopni beze zbytku realizovat. A světe div se, tento nátlakový prostředek funguje i proti o poznání silnějším oponentům. Všichni tak raději ustoupí asasínům z cesty.

Děje se tak proto, že své rejdy absolvují pod vlivem omamných látek, především zrádného hašiše?

Pevnost Alamút ležící v provincii Qazvin asi 100 kilometrů od íránského hlavního města Teheránu se prý po vítězných bitvách stává jedním velkým hašišovým doupětem. Tato látka, která je ve skutečnosti pryskyřicí z konopí, prý dělá z Hassanových mužů snadno ovladatelné loutky také před brutálními výpady do okolí.

O asasínech se přitom traduje, že se rekrutují z řad inteligentních lidí. Čím to, že se nechávají získat ke konzumaci nevyzpytatelných omamných látek? Podle dobových materiálů jsou totiž svými vůdci přesvědčováni, že halucinace, které hašiš způsobuje, jsou obrazem krásného posmrtného života.

Skutečně pomáhala tato droga zběsilým válečníkům k odhodlání a úspěchu? Nebo to bylo ještě něco jiného?

Asasíni brázdí asijské země po více než dvě staletí. Jejich bojovné a mocenské choutky však časem začínají přerůstat přes hlavu i sektářským vůdcům. A když v roce 1238 míří asasínští vyslanci do Francie a Anglie, aby získali tyto velmocí pro válku s Mongolskou říší, je jejich osud prakticky zpečetěn.

Evropané totiž plánuji s Mongoly přesný opak, tedy napadení muslimů. Z následných ran se asasíni nevzpamatují a jejich kdysi obávaná moc je definitivně ochromena. Nájezdníci později dobývají a vypalují všechna sektářská sídla včetně centrální pevnosti Alamút.

Její pád v roce 1256 znamená také tečku za podivuhodnou historií zběsilých asasínů a jejich zakrvácených šavlí. Byli jen vypočítavými šílenci pod vlivem drog, nebo jim šlo ve skutečnosti o vyšší cíle, které však byly lemovány strachem a lidskými oběťmi?