Helfenburk

Zřícenina hradu asi 5,5 kilometru od Bavorova v okrese Strakonice. Nachází se v katastrálním území obce Krajníčko na skalnatém vrchu Malošín v nadmořské výšce 683 metrů. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.

Roku 1334 kupuje Petr z Rožmberka od své sestry Markéty a jejího syna Viléma, dědiců po Bavorovi III., Vitějovické a Bavorovské panství. V oné neklidné době vyvstala před novým majitelem potřeba nově nabyté panství správně a vojensky zabezpečit. Nad městečkem Bavorov se nacházel dávno opuštěný dřevěný hrad, který již nedostačoval nově vyvstanuvším potřebám ambiciózních majitelů.

Roku 1355 dle nového kalendáře, císař Karel IV. svým podpisem ze dne 21. května povoluje čtyřem bratřím Rožmberského rodu postavit na hoře Malošíně pevný zámek jako odměnu za pomoc při potlačení povstání v italské Pise. Bratři s výstavbou nového hradu dlouho neotáleli a již roku 1357 je jmenován na Helfenburce první purkrabí Jaroslav Měřička z Vitějovic. O čtrnáct let později od data zakládací listiny, další z purkrabích Buzek ze Lhoty, vlastním listem oznamuje vladaři na Krumlov, že je zcela dokončen hradní palác.

Výstavba hradu ovšem druhou polovinou čtrnáctého století nekončí, ale pokračuje i v první a druhé polovině 15. století, a dle posledních průzkumů pokračovala nadále i v první polovině 16. století. Roku 1580 již hrad svému původnímu účelu neslouží, ale přesto je dále obýván nižším úřednictvem, coby správní středisko celého panství. Roku 1593 poslední z Rožmberků, Petr Vok, prodává hrad s celým panstvím městu Prachatice. Po bitvě na Bílé Hoře je majetek města za účast na stavovském povstání císařem Ferdinandem II. zkonfiskován, a darován císařově milci Janu Oldřichovi z Egenberku,. Po vymření Egenberků roku 1717 přechází majetek včetně hradu a přilehlého panství do vlastnictví Schwarzenberků, kterým je roku 1922 státním výnosem o pozemkové reformě zestátněn. Tímto výnosem přechází Helfenburk do vlastnictví Státních lesů a statků Třeboň, které zříceninu hradu pronajímají Klubu českých turistů, který jej od 20. let minulého století zpřístupňuje veřejnosti.

Po roce 1945 je Helfenburk zařazen mezi státní hrady a zámky Československé republiky. V 90. letech minulého století je na základě zákona o obcích převeden do majetku města Bavorov, které je jeho vlastníkem i v současnosti a pokračuje v záchraně památky pro budoucí generace návštěvníků.

Za zmínku stojí zajímavá legenda, která tvrdí, že počátkem 17. století se mělo na Helfenburku usadit pár opic, které prý utekly jednomu šlechtici, který si tento "suvenýr" přivezl z dalekých zemí. Exotičtí živočichové se však na hradě začali rychle rozmnožovat a brzy jich byly údajně až stovky. Širokému okolí opice velmi škodily; časem jejich drzost natolik vygradovala, že se při svých nočních loupeživých výpravách odvážily až do sousedních obcí, jejichž obyvatelé se jich velmi báli. Proběhlo dokonce několik pokusů o jejich vyhubení místními obyvateli, avšak skončilo nezdarem. Drzou zvířecí tlupu muselo nakonec spacifikovat až císařské vojsko. Možná právě v té době vzniká zkomolení názvu Helfenburk na Affenburk, tedy Opičí hrad - ve svém díle Rozmanitosti z historie Království českého se o tom zmiňuje i Bohuslav Balbín.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/hradek-helfenburk-u-usteku, www.helfenburk.com