Jak a proč Břetislav unesl Jitku z kláštera?

Ten romantický příběh zná každý. Chrabrý Břetislav nedbaje všech protivenství šel za hlasem srdce a svou vyvolenou Jitku unesl z kláštera. Ta mu poté porodila pět statných synů, a tak žili šťastně až do smrti. Takřka pohádkové líčení pražského kanovníka Kosmy přesto vyvolává otázky: jak to bylo doopravdy?

K pochopení motivace Břetislavova neobvyklého jednání je třeba vrátit se takzvaně ke kořenům. Budoucí hrdina byl jediným synem českého knížete Oldřicha. Na tom by nebylo nic zvláštního ani neobyčejného, klíčové však je, že se narodil jako syn v podstatě nemanželský. Jeho otec totiž matku Boženu nenašel u žádného dvora, ale zastihl ji na cestě z lovu při praní prádla. Přestože byla obyčejnou venkovankou a navíc již vdanou paní, kníže ji neváhal pojmout za manželku. Nic mu nevadilo, že i on v té době již jednu ženu měl, konečně, první manželství zůstalo bezdětné. Božena mu naopak dala vytouženého syna, kterým byl právě Břetislav.

Skutečnost ovšem nebyla tak idylická, jak by se podle výše uvedeného mohlo zdát a budoucí kníže si musel své místo tvrdě vydobýt. Přestože v 11. století nebyl ještě Oldřichův postup zcela neobvyklý a běžně například docházelo k sňatkům duchovních, chlapcův původ byl již tehdy považován za přinejmenším pochybný. Jedním ze způsobů upevnění jeho legitimity a nároků na následnictví by byl dobrý sňatek. Takovým se rozumělo spojení s nějakou urozenou dívkou z významného rodu. A právě takovou nevěstou byla Jitka neboli Judita. Ta byla dcerou markrabího bavorské marky Jindřicha Schweinfurtského z rodu Babenberků. Jako jiné dívky z významných rodin ji poslali do kláštera, ovšem ne proto, aby se sama stala řeholnicí, ale aby jí tam byla poskytnuta výchova předtím, než se provdá

Břetislav měl dvě možnosti: buď se o Jitku řádně ucházet a počítat tak s rizikem odmítnutí ze strany jejích příbuzných, které z hlediska jeho nepříliš skvělého původu nebylo zrovna zanedbatelné, anebo to zkusit jinak. Víme, jakou možnost zvolil. Jednoho rána osedlal koně a se skupinou bojovníků vyrazil do Schweinfurtu ve Francích (česky nazývaného Svinibrod v dnešním Bavorsku), kde se nacházel onen klášter. Podle Kosmova líčení proběhl únos takto: Když vyšla Jitka se svými družkami k večeru ven, aby zazvonila k nešporám, Břetislav neváhal, rychle ji chytil a hnal se k východu. Bránu však našel spoutanou tlustým řetězem. Okamžitě vytasil meč a na jedno rozmáchnutí řetěz přeťal, jako by to bylo stéblo. Tak si vydobyl cestu ven, a než se obyvatelé kláštera vzpamatovali, byl i s Jitkou dávno pryč. Hůře však dopadli jeho muži. Většina z nich se po tomto náhlém zvratu nedokázala včas zorientovat, takže je strážci pochytali a tvrdě ztrestali na těle - vyloupali oči, uřezali nosy a uťali ruce a nohy. Břetislav s Jitkou však bezpečně dorazil ke svému otci Oldřichovi, který je poslal rovnou na Moravu. Tolik o těchto zvláštních námluvách kronikář Kosmas.

Břetislav si za své moravské sídlo zvolil Olomouc, kde stál důležitý knížecí hrad. Ten se také stal dějištěm prvních let mladého manželství. Po otcově smrti v roce 1034 se pak Břetislav s úspěchem chopil uprázdněného pražského knížecího stolce, kam jej doprovodila i Jitka coby nová česká kněžna. O manželství Břetislava a Jitky toho kromě jeho výtečné plodnosti mnoho nevíme, jisté je pouze to, že skončilo Břetislavovou smrtí v roce 1055. Došlo k ní pro českého Achilla poměrně příznačně - během válečného tažení, tentokrát do Uher. Vládu v Čechách tehdy převzal nejstarší syn Spytihněv podle nově ustaveného pravidla takzvaného seniorátu (viz Kdo bude vládcem?), zatímco jeho tři mladší bratry otec Břetislav před svou smrtí pověřil správou Moravy. Zbývající Jaromír byl pak určen duchovní dráze.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, wikipedie, epochaplus.cz