Johanka z Arku

Johanka z Arku vyslyšela proroctví svatých a bojovala za svou vlast proti Angličanům, aby později čelila církevnímu soudu. Pro mnohé dodnes symbolizuje odvahu, víru a odhodlání.

Johanka z Arku, přezdívaná Panna orleánská, se narodila ve vesnici Domrémy na severu Francie. Mezi dětmi z počátku nevyčnívala, to se ale změnilo s oslavou jejich 14. narozenin. Začala mít vidění a slyšela hlasy andělů a světců. Archanděl Michael dívce prozradil, že ji čeká důležité poslání.

Dle slov archanděla se vydala přesvědčit krále a zanedlouho oblékla mužské šaty, zbroj, vzala do ruky meč a postavila se do čela francouzského vojska, aby osvobodila město Orléans. A podařilo se, stoletá válka s Anglií ale pokračovala. Na cestě za úspěchem dokázala motivovat vojáky a miloval ji také lid za její přímou a nezlomnou povahu.

Popularitu Johanky ale špatně snášela šlechta, církevní představitelé a dokonce i sám král Karel VII. Svěřoval ji stále podřadnější úkoly plné nebezpečí. Dívka i přesto zarputile pokračovala v boji, aby vyhnala Angličany ze země. Po vítězstvích v několika městech ale následoval neúspěch.

U města Compiegne Johanku zajali Burgunďané, tajní spojenci anglických žoldáků, a prodali ji nepříteli za deset tisíc liber.

Angličané se před její smrtí vydali do městečka Domrémy a zjišťovali, jak Johanka žila před samotným bojem. Nemohli najít nic, co by potvrzovalo, že se spřáhla s ďáblem. Začali tedy poukazovat na pánské ošacení. Dívka musela nosit na jednotlivá slyšení dámské šaty, které ale v cele odmítala a trvala na mužském bojovém úboru. Sudí považovali její krátký sestřih za projev kacířství, ve skutečnosti šlo ale spíše o pragmatismus. V kombinaci s brněním se chránila před případným znásilněním nejen od anglických strážných, ale pravděpodobně i v bitevních časech proti vlastním vojákům. Není žádným tajemstvím, že ženy ve středověku musely mít ostré lokty, a tak Johance sloužilo brnění jako jakýsi pás cudnosti.

Angličané se rozhodli, že se žijící legendy zbaví a oslabí tak svého nepřítele. Johanka z Arku proto stanula před církevním soudem, který ji tvrdě vyslýchal a měl potvrdit její spolčení s ďáblem. Odsouzena jako čarodějka a kacířka byla v pouhých 19 letech 30. května 1431 upálena na rouenském náměstí Vieux-Marché. Na hranici kat z Johanky strhnul šaty, aby bylo jasné, že jde o ženu. Kolem dívky se tvořilo mnoho mýtů. Někteří lidé do poslední chvíle tvrdili, že jí plameny neublíží.

Jakmile Karel VII. ovládl téměř celé území Francie a stoletá válka se blížila ke konci, podal žádost o obnovení církevního procesu. Následně byla Johanka označena za oběť justičního omylu. Byla rehabilitována v plném rozsahu a v květnu 1920 ji papež Benedikt XV. svatořečil.