Magna charta libertatum

Magna charta libertatum, také Magna Carta (dle středověké latiny), nebo také Velká listina práv a svobod, je anglický právní dokument původně vydaný roku 1215. Omezoval některé panovníkovy pravomoci, vyžadoval, aby respektoval zákonné procedury a aby akceptoval, že jeho rozhodování bude omezeno zákonem. Výslovně vyjmenovával některá práva jeho poddaných, z nichž nejdůležitější bylo právo odvolání se proti nezákonnému uvěznění.
Předchůdcem Magny charty byla Listina svobod (Charter of Liberties) z roku 1100, kterou Jindřich I. při korunovaci omezil v určitých bodech svou moc vůči šlechtě. Magna charta prakticky ve středověku nijak výrazně neomezovala pravomoci panovníka, ale v době občanské války se stala důležitým symbolem pro ty, kteří chtěli zdůraznit, že jednání krále podléhá zákonům. Charta začala být chápána jako domnělý návrat k anglosaským svobodám, které byly omezeny po normandském záboru Anglie.
Tato listina bývá považována za nejvýznamnější raný dokument v dlouhodobém historickém procesu vedoucím k současnému britskému ústavnímu právu. Magna charta ovlivnila vývoj anglosaského zvykového práva a mnoha ústavních dokumentů jako například Ústavu Spojených států amerických. V průběhu středověku bylo mnoho článků charty renovováno a tento proces probíhal až do konce 18. století.
Ve druhé polovině 19. století byla většina původních ustanovení z anglického práva zrušena. Běžně je chápána jako dokument vydaný roku 1215 (jsou dochovány 4 exempláře a jeden z nich je uložen v Salisbury).[1] V následujících letech však byly vydány další upravené verze tohoto dokumentu a verze, která je vystavena v muzeu ve Washingtonu, D. C., pochází z roku 1297.
Magna carta libertatum
Velká listina
svobod, přijatá králem Janem I.
Bezzemkem nedlouho po prohrané bitvě u Bouvines, stojí na počátku anglického
parlamentu. Zde je její překlad (i s pozdějšími doplňky krále):Jan, z Boží milosti král Anglie, pán Irska,
vévoda normandský a akvitánský, hrabě z Anjou. Arcibiskupům, biskupům, opatům,
pánům, baronům, justiciářům, lesníkům, správcům, ministeriálům a všem jejich
bailivům a věrným, pozdravení.Dáváme před Bohem, pro spasení naší duše a
spasení duší našich předků a dědiců, ke slávě Boží, velebení svaté církve a
lepší uspořádání našeho království, na radu našich ctěných otců, Štěpána,
arcibiskupa v Canterbury, primase celé Anglie a kardinála svaté římské církve,
Jindřicha arcibiskupa v Dublinu, Williama z Londýna, Petera z Winchestru,
Jocelyna z Bath a Glastonbury, Hugha z Lincolnu, Waltera z Worchesteru,
Williama z Coventry a Benedikta z Rochesteru, biskupů, mistra Pandulfa,
subdiakona a člena dvora pana papeže, bratra Aymerica, mistra řádu Templářů v
Anglii a vznešených mužů Williama Marshala hraběte z Pembroke, Williama hraběte
z Warenne, Williama hraběte z Arundel, Alana Gallowaye konstábla Skotska,
Warina syna Gerolda, Petera syna Herberta, Huberta de Burgh, senešala Poitou,
Hugha de Neville, Matthewa syna Herberta, Thomase Basseta, Alana Basseta,
Philipa de Aubeney, Roberta z Ropsley, Johna Marshala, Johna syna Hugna a
dalších, nám věrných.1) Na prvním místě připusťme Bohu, a touto
nynější listinou potvrzujeme pro nás a naše dědice navždy, že anglická církev musí
být svobodná a musí mít svá práva v plné míře a svoje svobody nedotčené, a je
naší vůlí, aby to tudíž bylo pozorovatelné, jak je zřejmé z této skutečnosti,
než spory mezi námi a našimi barony začaly. My ochotně a spontánně udělili a
naší listinou potvrdili svobody voleb - tato práva považuji za největší nutnost
a důležitost anglické církve a obdržené potvrzení toho od pana papeže Inocenta
(III.), které my zachováváme a my si přejeme, aby naši dědici zachovávali, to v
dobré víře na věky potvrzujeme všem svobodným mužům našeho království, nám
samotným a našim dědicům. Všechny svobody napsané níže, jsou dány a drženy jimi
a jejich potomky, námi a našimi potomky.2) Jestliže nějaký z našich hrabat nebo
baronů nebo jiných našich služebníků, jako velitel v rytířské službě, zemře a
jeho smrtí jeho dědic bude plnoletý a dlužen vojenské služby, on musí ze svého
dědictví vyplatit starou službu, jmenovitě dědicové hraběte £100 za každého
hraběcího barona, dědicové barona £100 za barona, dědicové rytíře 100s, nanejvýš
za rytířský plat. A kdo dluží méně musí dát méně podle starodávné držby lén.3) Jestliže dědic nebo nějaký podobný bude
neplnoletý a svěřenec, on získá svoje dědictví v okamžiku, kdy se stane
plnoletým, bez vyplacení služby a bez konce.4) Strážci země, jako dědici, kteří nejsou
plnoletí, mohou si vzít část země ze svého dědictví, ne však více, než nezbytné
výnosy. Přiměřené běžné odměny a přiměřené služby, a to bez škodách na lidech a
zboží; a jestli my odevzdáme opatrovnictví nad zemí nebo něčím podobným
šerifovi nebo někomu dalšímu, on je nám odpovědný za odměny. A pokud on bude
ničit to, co je mu přiděleno do opatrovnictví, my zaplatíme kompenzaci za něj a
země bude propůjčena dvěma spravedlivým a rozvážným mužům toho léna, kteří
budou odpovědní za náhrady nám nebo tomu, koho jim přidělíme. A když my dáme
nebo prodáme opatrovnictví nad tou zemí a on dopustí zničení přiděleného,
ztratí opatrovnictví, a to bude přiděleno dvěma spravedlivým a rozvážným mužům
z toho léna, kteří budou podobně odpovědni nám, jak je výše řečeno.5) Kromě toho, po celou dobu opatrovnictví,
strážce musí držet opravené domy, parky, hájemství, rybníky, mlýny a ostatní
věci náležící k zemi, kromě náhrad, a musí navrátit dědici, když se stane
plnoletým, jeho zemi plně zásobenou, s pluhy a s majetkem hospodářství podle
toho, co rolnická sezóna vyžaduje a důvodné náhrady si může nechat.6) Dědicové se mohou oženit bez hany, ještě
před svatbou musí být sjednáno nejbližšími pokrevními příbuznými oznámení
dědiců.7) Vdova může užívat svého věna a dědictví
okamžitě a bez obtíží po smrti svého manžela, nebude platit nic ze svého věna
nebo jejího vdovského podílu drženého v den smrti jejího manžela a ona zůstane
v domě svého manžela 40 dní po jeho smrti; během té doby jí bude připsán její
vdovský podíl.8) Žádná vdova nesmí být přinucena k sňatku
tak dlouho, dokud chce žít bez manžela, bude jí zajištěna možnost nevdat se bez
našeho souhlasu, pokud je v našem držení, nebo bez souhlasu jejího pána, který
ji drží, pokud patří dalšímu.9) Ani my, ani naši bailivové neuchvátí za
žádný dluh, žádnou zemi nebo rentu, tak dlouho, dokud statky dlužníka jsou
schopné splácet dluh, ani toho, kdo se zaručil za dlužníka zástavou na tak
dlouho, dokud hlavní dlužník je mu schopen platit dluh, a pokud je hlavní
dlužník neschopný platit dluh, nemá prostředky k platbě, potom může záruky
vypovědět za dluh, a oni mohou, pokud chtějí, mít země a renty dlužníka až do
té doby, než nenahradí dluh, který mu měli zaplatit, pokud nemůže ukázat, že
hlavní dlužník nevyplatil svoji pohledávku ve věci řečených záruk.10) Pokud si někdo půjčí od Židů jakoukoli
sumu, velkou či malou a zemře předtím, než je zaplacena, dluh nebude důležitý
tak dlouho, dokud je dědic neplnoletý, nebo kdokoli ho drží, nebo jestli dluh
padne do našich rukou, my nebudeme dělat nic, vyjma hlavního zmíněného v
záruce.11) A jestliže zemře někdo zadlužený u
Židů, jeho žena bude mít svůj vdovský podíl a nezaplatí nic z dluhu a jestliže
mrtvý muž opustí nezletilé děti, oni budou mít poskytnuto nezbytné zabezpečení
z majetku zesnulého a dluh bude vyplacen zůstatkem, rezervovaným, nicméně,
službou patřící pánu země; dluhy jiným než Židům budou řešeny stejně.12) Žádná rytířská daň nebo jiná rytířská
služba nebude uložena v našem království bez běžného sněmu našeho království,
vyjma výkupného naší osoby, pro pasování našeho nejstaršího syna rytířem a pro
svatbu naší nejstarší dcery, jen pro tyto důvody pomoc může být vybírána.
Stejně se budou řešit pomoci z Londýna.13) A město Londýn bude mít všechna starobylá
práva a zvyklosti jak na zemi, tak na vodě. Nadto my chceme a udělujeme všem
ostatním městům, hradům, vesnicím a přístavům všechny jejich svobody a
zvyklosti.14) A opatření běžného sněmu království
ohledně zhodnocení pomoci (vyjma tří případů výše řečených) nebo rytířské daně,
my budeme mít důvod k svolání arcibiskupů, biskupů, opatů, hrabat a větších
baronů, individuálně našimi dopisy --- a, v dodatku, my svoláme obyčejně přes
naše šerify a bailivy k danému datu, jmenovitě, po uplynutí posledních 40 dní a
na určené místo, a ve svolávacích dopisech my osvětlíme důvody pro svolání. A
když svolání proběhne, záležitost postoupí k určenému dni, shodně se sněmem
těch přítomných, skrz listy mají přijít ti, kdo byli pozváni.15) My nevydáme v budoucnu žádné právo k
vzetí služby od svobodného muže, vyjma pro výkupné jeho osoby, pro pasování
jeho nejstaršího syna rytířem a pro svatbu nejstarší dcery, a pro tyto jenom
důvodné pomoci může být vybrána.16) Nikdo nebude donucen dělat větší službu
za rytířskou gáži nebo za žádné jiné svobodné držení, než je odměna za to.17) Prostí lidé nebudou následovat náš
dvůr, ale zůstanou na určeném místě.18) Zjištění odnětí držby, smrti potomka,
úplné žaloby, nebude oznámeno jinde než v krajích jimž náleží, a to tímto
způsobem - my, nebo, pokud my budeme mimo oblast, náš vrchní justiciář, pošle
do každého kraje 4x do roka dva soudce, kteří spolu se 4 rytíři z každého
kraje, mohou vynést verdikt v kraji v den a v místě konání sněmu kraje.19) A jestliže rozsudek nemůže být proveden
v den konání krajského sněmu, tam musejí zůstat stejně jako mnoho rytířů a
svobodných držitelů, kteří jsou tehdy na krajském sněmu toho dne, jak je
nezbytné pro vynesení rozsudku podle významu vyřešení záležitosti.20) Svobodný muž nemůže být potrestán za
lehký přečin, za velký přečin může být potrestán v souladu s jeho váhou. Tak
zachrání živobytí a kupec stejně zachrání svůj kapitál, nevolník může být
potrestán stejně, zachrání své prostředky k žití - jestliže se jim dostane naše
milost: nikomu z výše řečených trest nesmí být uložen, kromě případu přísahy
dobrých mužů ze sousedství.21) Hrabata a baroni nesmějí být potrestáni
od nikoho jiného kromě jejich peerů, a jen podle stupně jejich přečinu.21) Hrabata a baroni nesmějí být potrestáni
od nikoho jiného kromě jejich peerů, a jen podle stupně jejich přečinu.22) Žádný klerik nesmí být potrestán v
respektu k jeho světskému postavení, vyjma po způsobu dříve řečeném, v souladu
s jeho církevním beneficiem.23) Žádná vesnice nebo jedinec nebude
přinucen k stavbě mostu na říčních březích, vyjma těch, kteří jsou odedávna s
tím svázaní.24) Žádný šerif, konstábl, koroner nebo
jiný z našich bailivů, nebude moci být potěšen držením naší koruny.25) Všechna hrabství, setniny, wapentakii a trethingy budou
na starých rentách bez přidané platby, vyjma našeho vlastního panství.26) Jestliže někdo, držící od nás světské
léno, zemře a náš šerif nebo bailiv ukáže nám dopisy zjevné pobídky dluhu,
který zesnulý dlužil nám, bude legální pro našeho šerifa nebo bailiva získat a
udělat seznam movitostí zesnulého nalezených na světském lénu hodnoty dluhu pod
dohledem spravedlivých mužů. Nic z movitostí nebude vyjmuto až do chvíle, kdy
nám bude splacen dluh úplně a zbytek bude odstoupen exekutorům k provedení vůle
zesnulého. A jestliže nic nám nedlužil, všechny movitosti nám připadnou po
zesnulém, zachovávajíc jeho ženě a dětem jejich důvodný podíl.27) Jestliže svobodný muž zemře bez sepsání
poslední vůle, jeho majetky budou předány jeho nejbližším příbuzným a přátelům
pod dohledem církve, splácející každý dluh, který dlužil zesnulý.28) Žádný konstábl nebo jiný bailiv náš
nevezme něčí obilí nebo jiné majetky, pokud onen zaplatí na místě v hotovosti
nebo může odložit platbu dohodou s prodávajícím.29) Žádný konstábl nebude nutit rytíře k
darování peněz namísto hradní stráže pokud chce stráž vykonávat sám nebo skrz
jiného dobrého člověka, jestliže pro nějaký dobrý důvod to nemůže dělat sám a
pokud ho můžeme vést nebo poslat na vojenskou službu, on bude osvobozen ze
stráže, protože je už ve službě.30) Žádný šerif nebo bailiv náš nebo
kdokoli další nemůže vzít koně nebo vozík od nějakého svobodného muže pro
přepravu bez dohody se svobodným člověkem.31) Ani my ani naši bailivové nevezmou pro
hrady nebo jinou naši práci, dřevo, které není naše, vyjma dohody s tím, čí to
dřevo je.32) My nebudeme držet více než rok a den
země usvědčené ze zrady, pak budou země předány pánům lén.33) Od nynějška všechny rybí zábrany budou
odstraněny od Temže a Medway přes celou Anglii, vyjma těch, které jsou podél
pobřeží.34) Žaloba zvaná Praecipe nebude v budoucnu
brána nikým v úvahu, jehož pomocí může nějakou držbu ztratit svobodný muž při
soudu.35) Nechť je jedna míra pro víno po celém
našem království, jedna míra pro pivo, jedna míra pro obilí, jmenovitě
"Londýnská čtvrtka" a jedna šířka pro látky, které jsou barveny červenohnědě
nebo "halberget", jmenovitě dva lokty s okraji. Nechť je to stejné s
váhami jako mírami.36) Nic nesmí být dáno nebo vzato z života
nebo údů v budoucnosti pro obžalobu z inkvisice. Místo toho bude udělena
volnost obvinění a ne odmítnutí.37) Jestliže někdo má od nás propachtovaný
statek, jako sokagium nebo burgagium a drží
další zemi za rytířské služby, my nebudeme chtít, z důvodů propachtovaného
statku, sokagium nebo burgagium, mít opatrovnictví nad jeho dědicem nebo zemí
nebo jiným lénem, ani nebudeme mít péči o propachtovaný statek, sokagium,
burgagium, ledaže by propachtovaný statek dlužil rytířskou službu. My nebudeme
mít v opatrovnictví dědice, ani zemi, kterou drží další za rytířskou službu z
důvodu drobného seržantství, které on drží nám za službu převedenou nám noži
nebo šípy nebo podobnými.38) Žádný bailiv nemůže v budoucnosti vzít
nikoho k soudu na základě svého nařčení, bez věrohodných svědků pro tento
úmysl.39) Žádný svobodný muž nemůže být
potrestán, uvězněn, zbaven majetku, prohlášen psancem, vyhnán ze země nebo
jinak pronásledován, nikdo ho nemůže napadnout nebo poslat někoho k napadnutí
jeho, vyjma spravedlivého rozsudku jeho peerů nebo práva země.40) Nikomu neprodáme, nikomu neodmítneme
nebo neodložíme právo a justici.41) Všichni kupci mohou odejít a přijít do
Anglie jistě a bezpěčně a zůstat a cestovat celou Anglií, jak po zemi, tak po
vodě, pro kupování a prodávání starými a pravými svobodami proti clům, vyjma
období války a jestli je jejich země s námi ve válce. A jestliže oni přijdou do
naší země na začátku války, oni budou přijati bez zranění na jejich osobách a
zboží, až my nebo náš vrchní sudí budeme vědět, jak s kupci v naší zemi
zacházet, kteří se objeví v zemi ve válce s námi, když válka skončí a jestliže
zde bude bezpečno, ostatní mohou zůstat bezpečně v naší zemi.42) Bude spravedlnost v budoucnosti pro
každého, bez předsudků očekávané věrnosti nám, kdo chce opustit naše království
a vrátit se bezpečně po zemi i vodě, bezpečně v obecném zájmu, za krátkou dobu
během války - vyjma uvězněných nebo psanců v souladu se zákony království a
rodáků země, která je s námi ve válce a kupců (se kterými je zacházeno jak bylo
řečeno výše)43) Jestliže někdo, kdo drží nějakou odůmrť
jako čest ve Wallingfortdu, Nottinghamu, Boulogne, Lancasteru nebo jinou
odúmrť, která je v našich rukou a baroni zemřou, jeho dědic nedá další pomoc a
neudělá jinou službu nám, než by se stal baronem, jestliže baronství bude v
baronových rukou a on je bude držet za stejných podmínek, jako by je držel
baron.44) Muži, kteří žijí mimo les, nepotřebují
od nynějška přijít před naše soudce lesa na hlavní výzvu, jestliže oni nejsou
stíháni soudně nebo jsou záruky za nějakou osobu nebo osoby, které jsou
připojené k lesním přečinům.45) Nebudeme jmenovat soudce, konstábly,
šerify nebo bailivy jinak podle známého práva království a míníme to dobře
sledovat.46) Všichni baroni, kteří objeví opatství, která
mají výsady od králů Anglie nebo starobylá léna, musejí je ochránit během interregna,
jak oni mohou.47) Všechny lesy, které jsou lesy v našem
čase, budou okamžitě odlesněny, a tak bude uděláno i s říčními břehy, které
budou chráněny námi v našem čase.48) Špatné zvyklosti spojené s lesy a
bažantnicemi, lesníky a lovčími, šerify a jejich úředníky, říčními břehy a
jejich správci, budou okamžitě vyšetřovány v každém kraji 12 přísahajícími
rytíři toho kraje, kteří jsou vybráni jako dobří muži toho kraje. Během 40 dní
po dokončení vyšetřování s tím bude naprosto skoncováno a nikdy to již nebude
nastoleno, postaráme se my, nebo náš sudí, pokud nebudeme v Anglii, když to
bude vědět první.49) My okamžitě vrátíme všechny zajatce a
výsady dané nám anglickými muži, jako záruku pro mír nebo věrnou službu.50) My odstraníme kompletně z úřadů
příbuzné Gerarda de Athee a v budoucnosti nebudou mít žádný úřad v Anglii,
jmenovitě Engelarda de Cigogne, Petera a Guye a Andrewa de Chanceaux, Guye de
Cigogne, Geoffreye de Martigny a jeho bratry, Philipa Marc a jeho bratry a jeho
synovce Geoffreye a všechny jejich následovníky.51) Až bude mír nastolen, odstraníme z
království všechny cizí rytíře, střelce z kuší, seržanty a kupce, kteří přišli
s koňmi a zbraněmi k újmě království.52) Jestliže někomu bude odňata držba nebo
bude držen mimo své země, hrady, svobody nebo jeho práva námi bez legálního
rozsudku jeho peerů, my mu to okamžitě napravíme: jestliže nastanou okolo toho
rozepře, potom rozhodne rada 25 baronů, kteří jsou míněni níže k zajištění
míru: pro všechno, nicméně, co bylo odňato nebo drženo mimo bez spravedlivého
rozsudku jeho peerů, krále Jindřicha, našeho otce nebo krále Richarda, našeho
bratra, které máme v rukou, nebo jsou drženy jinými, které my svázali potvrzením
jim, my máme běžnou dobu k odložením nároků křižáků, vyjma těch věcí kolem
kterých pře začala nebo pátrání jsme nařídili před naším přijetím kříže; když
nicméně jsme se vrátili z našeho putování nebo jestliže nebyla šance neudělat
nic k tomu, my chceme jednou udělat plný rozsudek v tom.53) My dáme stejný odklad stejným způsobem
v konání justice v otázce odlesnění nebo zadržení lesů, které Jindřich náš otec
nebo Richard náš bratr zalesnili a v způsobu opatrovnictví zemí, které byly
lény jiných, opatrovnictví jehož druh jsme měli až dotud z důvodu léna, které
někdo držel za vojenskou službu, a v případě opatství založeného na léně
někoho, ne na léně nám patřícím, ve kterém pán léna prohlásil za legální. A
když jsme se vrátili nebo jestliže bychom se nevydali na naše putování, my
chceme jednou udělat plný rozsudek tomu, kdo to vysvětlí v těch věcech.54) Nikdo nebude potrestán nebo uvězněn na
základě žaloby ženy za smrt někoho, vyjma jejího manžela.55) Všechny závěry, které jsme vykonali
nespravedlivě a proti právu země a všichni potrestaní neprávem a proti právu
země, budou zcela odškodněni, nebo se podrobí rozsudku 25 baronů, kteří jsou
uvedeni níže pro zachování míru, nebo rozsudku většiny stejných spolu s výše
řečeným Štěpánem, arcibiskupem Anglie. Jestli bude moci, a jinak jemu podobní
mohou se spojit s ním za tímto záměrem, a jestliže on přesto nebude moci tuto
záležitost vyřešit, bude to provedeno jedním nebo více výše řečenými barony v
podobném složení, oni mohou být vyjmuti ze soudu v případě pochybností a
ostatní vybraní, budou přísahat a zasednou na svá místa v pořádku ze stejných
25 pro tento případ.56) Jestliže my odebereme držbu nebo budeme
držet Welšana mimo země nebo práva nebo jiné věci bez legálního rozsudku jeho
peerů v Anglii nebo ve Walesu, bude okamžitě odškodněn jimi a jestliže bude s
tím nesouhlasit, bude rozhodnuto v March rozsudkem jeho peerů - pro majetky v
Anglii dle práva v Anglii, pro majetky ve Walesu dle práva Walesu, pro majetky
v March dle práva Marche. Welšané mohou udělat to samé u nás.57) Pro všechny věci, nicméně, které mu
byly zabaveny nebo drženy bez legálního rozsudku jeho peerů krále Jindřicha,
našeho otce, nebo krále Richarda, našeho bratra, které jsou v našich rukou nebo
rukou někoho jiného, které my svázali potvrzením jim, my máme běžnou dobu k
odložení nároků křižáků, vyjma těch věcí, kolem kterých pře začala nebo pátrání
jsme nařídili před naším přijetím kříže; když nicméně jsme se vrátili z našeho
putování nebo jestliže nebyla šance neudělat nic proti tomu, my chceme jednou
udělat plný rozsudek dle zákonů Walesu nebo výše řešených regionů.58) My propustíme syna Llywelyn a všechny
zajatce z Walesu a privilegia, kterými zajišťujeme bezpečnost pro mír.59) My sjednáme s Alexandrem, králem
Skotska, zaležitosti návratu jeho sester a zajatců a záležitosti jeho svobod a
práv, tak jak jsme sjednali s našimi barony Anglie, ledaže by to nějak bylo
jinak než listiny, které máme od Williama jeho otce, kdysi krále Skotska, a to
bude podmíněno rozsudkem jeho peerů na našem dvoře.60) Všechny tyto výše řečené zvyky a
svobody, které jsme udělili k zachování v našem království tak daleko, jak se
týkají nás společně s našimi muži, všemi z našeho království, kleriky i laiky,
budou zachovány, tak jak se to bude jich a jejich mužů týkat.61) Od té doby, nadto, pro Boha a rozmožení
našeho království a pro lepší uklidnění svárů mezi námi a našimi barony, my
jsme slíbili všechny tyto věci výše řečené, přející si je k neporušenému a
neotřesitelnému užitku provždy, my dáváme a udělujeme je podepsaným bezpečně,
jmenovitě, z baronů bude vybráno 25 baronů z království, kteří chtějí, kteří
musejí se všemi zachovávat, držet a vytvářet podmínky k zachovávání míru a
svobod, které jsme udělili a potvrdili jim tímto naším privilegiem.
Jestliže my, nebo náš sudí, nebo náš bailiv
nebo někdo z našich služebníků prohřešil se proti někomu nějak nebo by
překročil nějaký z článků míru a bezpečnosti a obžaloba bude potvrzena 4 z výše
řečených 25 baronů, tito 4 baroni přijdou k nám, nebo k našemu sudímu, pokud
budeme mimo království a vznesou žalobu pro přečin před námi, žaloba nás donutí
řešit přečin bezodkladně.
A pokud my nenapravíme přečin, nebo
jestliže budeme mimo zemi a sudí nenapraví přečin během 40 dní od přinesení
žaloby nám nebo našemu sudímu, pokud nebudeme v království, výše řeční 4 baroni
přednesou případ k projednání 25 barony a těchto 25 baronů společně s komunitou
té země exekuují a zabaví nám jako oni mohou, jmenovitě, uchopitelné hrady,
země, majetky, jinak jak mohou, chráníc naši osobu a osoby naší královny a
našich dětí, až do doby, dokud podle jejich názoru náprava bude vykonána, a
když bude vykonána, oni uposlechnou nás, jak měli udělat předtím.
A kdokoli v zemi, kdo chce vzít přísahu k
podrobení se rozkazů řečených 25 barony k exekuci z výše uvedených důvodů a s
nimi zabaví tolik, kolik může a my veřejně a volně umožníme komukoli zříci se
přísahy, kdo to chce a my nebudeme zakazovat to komukoli. Vskutku, všichni v
zemi, kteří se budou vzpírat jim a jejich dohodě k přísaze 25 baronům k pomoci
jim k exekuci a zabavení nám, my jim přísaháme, jak bylo výše řečeno, na náš
rozkaz.
A jestliže nějaký z 25 baronů zemře nebo
opustí zemí, či jinak bude předejito výše řečenému, zbytek z řečených baronů
může vybrat dalšího vhodného na jeho místo a on může přísahat jako zbytek.
V případě exekuce, která je svázaná s
těmito 25 barony, jestliže mezi těmito 25 barony najednou v něčem bude nějaká
neshoda, nebo jestli nebudou svoláni všichni, oni se rozhodnou a ustanoví
většinou, co učiní a rozkážou, přesně jako kdyby se na tom shodlo všech 25
baronů a řečených 25 bude přísahat, že budou věrně zachovávat výše řečené věci
a umožňovat jejich zachovávání.
My nepřimějeme někoho k něčemu, jednoho
osobně skrz někoho jiného, čímž nějaké z těchto koncesí nebo svobod může být
odvoláno nebo pozměněno a jestliže nějaká z věcí je prosazena, nechť je zrušeno
a my nikdy neužijeme to osobně nebo skrz někoho jiného.62) A my plně odpouštíme a omilostňujeme
každého ze záští, rozhořčení a zahořklosti, které vzplálo mezi námi a našimi
muži, kleriky i laiky, z časů sporů. Nadto my plně odpouštíme všem, klerikům i
laikům, tak jak náleží nám úplným odpuštěním, všechny protichůdné příležitosti
při stejném sporu mezi Velikonoci v šestnáctém roce našeho panování a nastolením
míru. A, kromě toho, my pověříme vyhotovením pro ně dopisů jasné osvědčení pana
Štěpána arcibiskupa z Canterbury, Jindřicha arcibiskupa z Dublinu a výše
zmíněné biskupy a mistra Pandulfa ohledně jejich bezpečí a výše míněných výhod.63) Pročež si přejeme a pevně přikazujeme
svobodu anglické církve, a muži našeho království nechť drží výše řečené
svobody, práva a výhody dobře a pokojně, svobodně a tiše, plně a kompletně, pro
ně a jejich dědice od nás a našich dědiců ve všech způsobech a na všech místech,
jak je řečeno výše. Přísahy, nadto, budou dány, jak námi, tak našimi barony, že
všechny tyto věci výše řečené budou zachovávány v dobré víře a bez zlých snah.
Svědky jsou výše zmínění a mnoho dalších. Dáno naší rukou na louce zvané
Runnymede mezi Windsorem a Staines patnáctého dne června v 17. roce naší vlády.