Neboj se vzít...

Neboj se vzít k sobě ... "Josefe, synu Davidův, neboj se vzít k sobě svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Pán ústy proroků: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi. (Mt 1, 20-23) Vánoce jsou časem, kdy se setkáváme s druhými lidmi, snažíme se být spolu, aspoň na chvíli vytvořit pohodu a harmonii, zažít tu "pravou vánoční atmosféru". A snad se nám to i daří. I když jsme ale utratili spoustu peněz za dárky a stoly se nám prohýbají pod nápory jídla, víme, že v tom vánoce nespočívají ... Musíme se sice trochu překonat, ale nakonec to je docela snadné pozvat někoho na návštěvu, sejít se s někým, na koho jsme přes rok neměli čas, být na sebe chvíli milí. Mnohem těžší je ale "vzít někoho k sobě", přijmout někoho natrvalo do svého srdce a života, (ať už to je manželka, dítě, přátelé). Ale jen když se otevřeme trvalým láskyplným vztahům, když druhým vyjdeme vstříc a připravíme pro ně stálé místo ve svém životě, můžeme zakusit, že jsme pro ně důležití a že jsou nám blízko. Andělova výzva Josefovi se dnes obrací i k nám: Neboj se vzít k sobě... Ne jen na chvilku. Chceš-li zažít, že Bůh ti je blízko, že je stále s tebou a že ty jsi pro něj drahý a vzácný, neboj se přijmout k sobě Ježíše. Dopřej i jemu natrvalo místo ve svém srdci a ve svém životě. Tak vánoce nebudou jen chvilkovou iluzí.