Oldřich z Lichtenštejna

Oldřich z Lichtenštejna (německy Ulrich von Liechtenstein, 1200? - 26. ledna 1275 byl přední štýrský ministeriál, minnesenger a básník. Autor skladeb Frauendienst a Frauenbuch.

Oldřich byl syn Dětmara z Lichtenštejna. Mládí strávil jako panoš pravděpodobně na dvoře istrijského markraběte Jindřicha a roku 1218 převzal po otcově smrti dědictví. Roku 1222 byl na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. pasován na rytíře. V přestrojení za Venuši putoval z Itálie na Moravu a roku 1227 se ve Valticích zúčastnil turnaje se Siegfriedem Sirotkem. O pár let později jako král Artuš cestoval ze Štýrska, oblehl Vídeňské Nové město a v polním ležení uspořádal představení o rytířích kulatého stolu.

V letech 1244-1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil bitvy na Litavě, kde padl vévoda Fridrich Bojovný. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého, poté se stal předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V únoru 1252 se v Hainburku zúčastnil jeho svatby s Markétou Babenberskou. V letech 1267-1272 zastával post zemského maršálka. V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský urbář. Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn. Celá událost velice zaujala Otakara Štýrského, jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice. Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.

Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském klášteře Seckau.