Peklo

Nemůžeme být spojeni s Bohem, jestliže se svobodně nerozhodneme milovat ho. Avšak nemůžeme milovat Boha, jestliže těžce hřešíme proti němu, proti svému bližnímu a proti sobě samým: "Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život" (1 Jan 3,14-15). Náš Pán nás upozorňuje, že budeme od něho odděleni, jestliže nepřispějeme na pomoc chudým a maličkým v jejich nouzi: jsou totiž jeho bratry. Zemřít ve smrtelném hříchu, aniž by byl smyt lítostí, a nepřijmout milosrdnou Boží lásku, to znamená zůstat navždy odděleni od Boha v důsledku našeho svobodného rozhodnutí. A tento stav konečného sebevyloučení ze společenství s Bohem a s blaženými je označován slovem "peklo".

Podle Bible bylo peklo připraveno pro Satana a jeho anděly.

Peklo je místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest. Náboženství s lineárním pojetím historie líčí peklo jako věčné příkladem křesťanství a islám, zatímco náboženství s cyklickým pojetím času a reinkarnací líčí peklo jako přechodný stav mezi inkarnacemi, jako například v dharmických náboženstvích. Peklo je tradičně umístěno v podzemí (viz podsvětí). Jiným místem posmrtného života je nebe či ráj.

Další náboženství považují podsvětí za říši mrtvých obvykle umístěné podzemí například Hádés nebo Šeol. Ve starověkých mytologiích existuje vstup do podsvětí ze světa živých (viz také brána do pekel) kam odcházeli duše zemřelých. Peklo je součástí řady mytologií, náboženství a folkloru. Peklo je obýváno démony a dušemi zemřelých. Peklo je v náboženských představách včetně křesťanství a islám popisováno jako jezero ohně a síry. V jiných tradicích je peklo naopak chladné.

Křesťanská doktrína pekla vychází z Nového zákona. Slovo peklo se v řeckém Novém zákoně nevyskytuje, tři slova jsou použita: řecká slova Tartaros nebo Hades a hebrejské slovo Gehinnom. V Septuagintě a Novém zákoně překladatelé použily slovo Hádés na místě hebrejského Šeolu, avšak s židovským než řeckým pojetím. V židovském pojetí je Šeol jako v knize Kazatel místo kde není žádná aktivita. Avšak od Augustina někteří křesťané věřily, že duše zemřelých odpočívají v pokoji, právě křesťané, nebo trpí v případě zavržených hříšníků od smrti až po vzkříšení.