Turínské plátno
Turínské plátno - turínský Sindon - se řadí k desítkám dalších sindonů, které jsou dodnes uctívány v Evropě i v Orientu a o kterých se tvrdí, že jsou všechny pravé. Pohřební, turínské, plátno je často zaměňováno s jinými plátny uctívanými jako relikvie. S těmi však nemá Turínské plátno nic společného. Někdy jsou to jen plátna zobrazující tvář, jiné sice zobrazují celé tělo, ale bez znamení Kristova utrpení.
Svatý sindon dnes označuje pohřební prostěradlo, které je uchováváno v turínském dómu, a které je odedávna známo jako plátno, do něhož bylo zavinuto Kristovo tělo po snětí s kříže. Na plátně jsou všechna znamení Kristova utrpení.
Katedrála Svatého Jana Křtitele (Cattedrale di San Giovanni Battista) je nejvýznamnějším kostelem v italském Turíně. Byl vybudován v letech 1491 až 1498 na místě dřívější kapličky (1470). Kaple Svatého plátna, v současnosti místo odpočinku turínského plátna, byla přidána ke katedrále v letech 1668-1694. V kapli Svatého plátna je možné vidět pouze repliku, pravé plátno je vystavováno jen při zvláštních příležitostech.
Názvem SINDONE Řekové označovali jemnou látku cizího původu, podobnou lnu, ale především kus látky ustřižený buď k přípravě obvazů, závěsů, plachet, nebo konečně jistých oděvů. V tomto posledním významu se slovo sindone objevuje také v soupisu odění bohyně Héry na Samu. V pozdějších dobách byl tento termín používán pro jistý druh lehkého oděvu egyptského původu, srovnatelného se lněnou tunikou. Egyptským původem se také vysvětluje, proč byly sindony přijaty v kultu bohyně Isidy.
Podíváme-li se blíže na svědectví jednotlivých evangelistů, Matouše, Marka, Lukáše a Jana, která jsou navíc ve svých výpovědích nejednotná, všimneme si některých zvláštností. Vcelku se evangelia shodují v tom, že Pilát, Josefu z Arimatie, vydal Ježíšovo tělo k pohřbení. To, jak bylo s tělem dále nakládáno a co se s ním dělo, je v evangeliích líčeno odlišně nebo vůbec.
Matoušovo svědectví
... Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a uložil je do svého nového hrobu ...
O prázdném hrobu třetího dne se Matoušovo evangelium detailněji nezmiňuje.
Markovo svědectví
... Ten (Josef z Arimatie) koupil plátno, sňal Ježíše s kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu,který byl vytesán ve skále ...
Také Marek se o žádném plátně v prázdném hrobu nezmiňuje po té, co do hrobu vstoupily Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome, aby ho (Ježíše) šly pomazat.
Lukášovo svědectví
... (Josef Arimatejský) přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je s kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
O prázdném hrobu se praví: ...Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna ....
Janovo svědectví
... Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u židů při pohřbu zvykem.
... ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
Jak je tedy vidět, v žádném z těchto čtyř evangelií není jediná zmínka týkající se nálezu pohřebního plátna v prázdném hrobě. Tři z evangelistů vyprávějí o plátně, které použil Josef Arimatejský, aby do něho zavinul Ježíše, když byl sňat s kříže.
Jen dva evangelisté - Lukáš a Jan - když popisují, co viděli apoštolové, kteří dorazili k hrobu, mluví pouze o "lněných plátnech" ve smyslu obvazech (italsky BENDE) a o šátku - roušce (italsky SUDARIO), jímž ovázali Ježíšovu hlavu. Nikde není žádná zmínka o pohřebním či hrobním plátně, které halilo Krista v hrobě. Vnucuje se otázka zda vůbec plátno halící Ježíšovo mrtvé tělo kdy existovalo. Tedy "plátno", nebo "rubáš" mající přímou časovou souvislost s Ježíšovým uložením do hrobu.
Jak bylo uvedeno výše a jak bude ještě uvedeno v kapitole o historii Turínského plátna, objevila se po celém světě řada artefaktů - ikon, pláten - které zobrazují Ježíšovu tvář, nebo i Ježíšovo tělo, ale bez známek mučení a ukřižování, a které nemají s Turínským plátnem, uloženým od roku 1578 v Turínské katedrále nic společného.