Tvoje cesta: První dějství

Léto l.p. 1095

Kůň pomalu našlapoval po lesní cestě směřující k nedaleké vsi. Jezdec sedící v jeho sedle, se nemohl dočkat, až spatří její siluetu. Těšil se, jak si po dlouhých dnech strávených na koňském hřbetě, konečně odpočine. Neměl rád cestování. Koně ještě míň. Musel zastavit. Sesedl ze svého hnědáka a protáhl se. Zadek mu dřevěněl. Kdyby to nerozporovalo s jeho zásadami a přesvědčením, jistě by zaklel. Brzy bude šero a on se potřebuje dostat do vsi před setměním. Tento hustý les nebyl vhodným místem pro přespání. Bál se.

Z kapsy svého pláště vytáhl dřevěný kříž. Poklekl a v tichosti se začal modlit. Cítil, jak se jeho kolena boří do mechu a on se zlehka propadá níž a níž vlhku lesa. Kůň neklidně frkal a muž měl co dělat, aby udržel své myšlenky nad modlitbou.

"Svatý archanděli Rafaeli, ochránce všech pocestných, doprovázej nás se svými an­dělskými sbory a zachraň nás ze všech ná­strah temnot. Ochraňuj na každé naší ces­tě nás i všechny, s nimiž se potkáme. Svatý archanděli Michaeli, chraň nás před mocnostmi temnot a na naše prosby a na přímluvu našich andělů strážných svrhni je do propasti pekla, aby neuškodily nám ani těm, kdo jsou na cestě s námi." Odříkával polohlasem muž.

Šumění nedaleké říčky tekoucí až k nevelkému rybníku ve vesnici spolu se zvuky lesa a zpěvu ptáků ho naprosto ohlušily. Neslyšel tak tichý příchod muže, který ho sledoval už pěkných pár kilometrů skrytý v houštinách lesa.

Ten muž čekal na příležitost, která se s posledním odpočinkem jezdce konečně naskytla. Cestování v sedle a jeho nepohodlí společně s nutkavou touhou odříkat pár veršů z bible se modlícímu stalo osudným.

Vrah přistoupil zezadu k mnichovi. Jednou rukou mu přizdvihl pod bradou hlavu a druhou, ve které držel dlouhý nůž, udělal rychlý pohyb kolem krku. Ostrá čepel muži v děsivé vteřině zmatení prořízla hrdlo a on se dusil vlastní teplou krví nechápaje, co se to děje.

Vrah počkal, až zmiznou poslední záškuby života z jeho objeti. Pak mrtvolu odtáhl hloub do lesa, kde ji nechal napospas vlkům a supům. Obral svou oběť o pár drobných mincí a přívěšek s křížem a vydal se do lesa ke svému koni a s radostí z dobrého lupu vyrazil od místa tragédie. Jeho další cesta povede...?????

Ve vesnici se už stmívalo. Sedlák Jirka nervózně pobíhal kolem svého domku a vyhlížel neustále na cestu směřující k lesu. Čekal na svého kamaráda, který u měl pomoci se sklízením úrody, aby měl dostatek zásob na zimu. Před několika dny se v nedalekém městě, kde byl prodat několik kusů kuřat ze svého chovu, u džbánu piva domluvily. Vždy, když se domluvily s jeho kamarádem, tak to platilo. I když to byl řeholník, jako mladí si spolu hrávali a stále se navštěvovali, i když každý šel jinou cestou.

Muselo se stát něco zlověstného. Začala se do sedláka vkrádat zlá předtucha.

Sedlák se vrátil do svého domku. Byla to chaloupka o jedné místnosti, které vévodil velký stůl s kamny. Vzal do ruky svícen, který plápolal jasným teplým světlem, a vydal se pomalu po pěšině do lesa. Mrazení v zádech neustávalo, ale stále věřil, že se jeho kamarád jen někde zdržel.

Les byl hustý a v nastávajícím šeru se z něj začali ozývat podivné strašidelné zvuky. Kvílení větrů v korunách stromů, praskání větví pod našlapujícími zvířaty a vytí vlků. Sedlák si neuvědomoval, jak mu buší srdce, když spatřil mezi větvemi čouhat kus povědomého oblečení, s přerývavým dechem se k tomu místu rozeběhl. Jakmile spatřil prořízlé hrdlo svého známého, vyjekl hrůzou. Začal se slzami v očích z mrtvoly odhazovat větve a hlasitě křičel.

Jeho pláč se mísil s vytím vlků, který neustále sílil. To si po chvíli začal uvědomovat i sedlák a když se porozhlédl kolem sebe, Viděl několik šedivých zvířat, jak na něj vyceňují zuby a jejich hřbet se ježil tak, že jejich zlověstné stíny působily jako ďábelské hřívy. Sedlák opatrně vstal. Jeho jedinou šancí bylo vyšplhat na strom, který byl pár kroků. Vlci se rozeběhli, jako kdyby tušily záměr své oběti. Sedlák proti nim mrštil svícen a rychle se začal sápat po větvích vzhůru. Horký vosk jednoho vlka zasáhl do čenichu a to ho ještě více rozzuřilo. Vlk vyskočil a chňapl po noze sedláka, snažícího se vyšplhat na další větev. Ostatní vlci se přidali k útoku a hrozivými zvuky přiváděli sedláka do stavu absolutního zoufalství.

Popálený vlk se zaryl sedlákovi do lítka a ten s velkou bolestí spadl na záda. Vlci se seběhli a začali se po své kořisti sápat. Muž, který ještě před chvílí křičel bolestí nad ztrátou milovaného kamaráda, nyní křičel strachy z vlastní smrti, která se blížila v bolestivých kusadlech šedých vlků.

V okamžiku, kdy sedlák spatřil kusadla vlka, která se chystají zakousnout se do jeho krku, uslyšel podivný svist vzduchu a zvláštní vití jednoho z vlků. Kusadla se přibližovala. Další zaúpění vlka. Sedlák zavřel oči hrůzou a čekal bolestivý odchod k pánu Bohu.

Drápy se mu zaryly do košile a ucítil teplo a vlhko. Jeho tělo bylo těžké. Tak tedy vypadá smrt? Pomyslel si. Nedokázal otevřít oči. Byl to konec.

"Vstávej člověče" Najednou se ozvalo a někdo se sedláka snažil zvednout na nohy. V tom okamžiku sedlák otevřel oči, a zjistil, že je celý od krve a leží na něm bezhlavé tělo vlka, z kterého proudí krev. Rychle se odtáhl a opřel záda o strom a sledoval ten výjev kolem sebe. Před chvílí kolem sebe měl tlupu smrtících bestií, které jsou nyní mrtvé. Mladá lučištnice v černé kápi z mrtvol vytahuje šípy a dává si je o svého koženého toulce. Vedle něj stojí rytíř se zakrváceným mečem, který se mu snaží pomoci na nohy.

Sedlák vstal a rozklepaný ukázal na místo, kde ležel jeho kamarád. Lučištnice s rytířem přešli k tělu a opatrně si ho prohlédly. "Vražda" řekla lučištnice a otočila se k sedlákovi.

"Měl bys jít s námi do vesnice, jdeme tím směrem". "Ano, určitě, vždyť já tam bydlím" pronesl sedlák a snažil se z rukou seškrábat usychající vlčí krev.

Lučištnice, rytíř a sedlák jdou po pěšině do vesnice.

Jak se zachová sedlák dále?

Kam povedou kroky lučištnice a kam rytíře?

V ten stejný okamžik, kdy našel sedlák mrtvého svého přítele, se v opatství, ve kterém onen přítel žil, rozezněl zvon k večerní modlitbě. Mnich Jan, který sdílel s mrtvým celu, se v tichosti postavil před oltář a poklekl na kamennou zem. Odříkal otčenáš a vydal se na večeři za svým představeným, který si ho na dnešní noc vyžádal k rozpravě. Jan patřil k těm několika mladým členům řádu, který v opatství sídlil už dvě staletí. Mezi jeho přednosti patřila neskonalá touha po vědění a tak četl veškeré spisky, které se mu podařilo v policích opatské knihovny najít.

U opata dostal teplou polévku a červené víno. Po jídle se usadil vedle opata a ten pronesl: "Náš Svatý otec svolal do města Clermmont koncil a já bych byl rád, kdyby ses jej za naše opatství zúčastnil, přijmeš tu výzvu? Cesta bude dlouhá a plná nástrah. Ale jakožto skvělý řečník, budeš pro disputaci užitečnější, jak kdejaký starší bratr. Přijmeš tuto nebezpečnou cestu přes celou zemi?" Zeptal se vážně opat.

Jan na stole vedle opatovy bible spatřil dvě zajímavé knihy s latinskými názvy. Jedna nesla název O čarodějnictví a druhá Saracéni. Zajímavé čtivo pro představeného našeho kláštera, pomyslel si.

Co mnich Jan udělá? Přijme volbu?

Pokud jste si našli vaši postavu, napište na e-mail, jak se má zachovat a proč. Následně bude vaše odpověď ohodnocena a zápletka se bude vyvíjet dále. Pokud jste svou postavu nenašli, bude v další části příběhu. Pokud tužíte po své postavě, stačí se zaregistrovat do hry a zúčastnit se velkolepého dobrodružství, které dnes začalo...