Valdek
Valdek (německy) je zřícenina raně gotického hradu ze třináctého století. Stojí v katastrálním území Chaloupky v Brdech, patřícím od roku 2016 k obci Chaloupky v okrese Beroun a k chráněné krajinné oblasti Brdy. Hrad je od roku 1965 chráněn jako kulturní památka.

Hrad stojí na ostrohu vybíhajícím z jihozápadního úbočí kopce Beranec nad údolím Červeného potoka. V roce 1346 byl hrad obléhán, od dob třicetileté války je pustý. Dochovaly se rozsáhlé části opevnění, bergfrit a pozůstatky dvou paláců. Pod hradem se směrem k potoku se nachází kamenné moře. Vzhledem k havarijnímu stavu zdiva je hrad uzavřen.
Podle historické tradice se předpokládá, že hrad byl založen na samém počátku druhé poloviny třináctého století. Zmínky v písemných pramenech ze třináctého století jsou považovány za nejisté, byť je pravděpodobné, že hrad v té době už stál. Vztahují se k založení zaječovského kláštera. V listině o svěcení kláštera z roku 1263 je uveden zakladatel kláštera Oldřich Zajíc z Valdeka ("Ulrichs Lepus de Waldek"). Hrad je zmíněn v jeho přídomku i jako místo vydání listiny. Její pravost byla roku 1961 zpochybněna, ale potvrzuje ji zápis z roku 1271 v klášterní pamětní knize o Oldřichově úmrtí. První písemná zmínka, ve které je hrad bezpečně doložen, pochází z roku 1315 a nachází se v přídomku Viléma Zajíce z Valdeka ("Wilhelmus dictus Lepus de Waldek").
Oldřich Zajíc zastával úřady nejvyššího číšníka, purkrabího na Lokti a později na Pražském hradě. Zemřel v roce 1271. Z jeho tří synů hrad Valdek s příslušenstvím zdědil Zdislav z Třebuně (též Zbyslav z Třebuně), který byl zemským komorníkem a v roce 1284 se postavil na stranu proti Závišovi z Falkenštejna. Jeho nástupcem se stal Vilém Zajíc z Valdeka.
Vilém měl šest synů, z nichž hrad dostali Zbyněk, Vilém a jiný Vilém. Kromě něj po otci zdědili zástavní právo k Přimdě nebo Hostomice. Později hrad držel nejspíše patý Vilémův syn Oldřich Zajíc z Valdeka, který významně rozšířil rodový majetek o Jílové a Nový Knín (obě v zástavním držení), ale samotný hrad a jeho panství převedl na léno. Hradní zázemí tehdy tvořily vsi Podluhy, Hrachoviště, Olešná, Záluží a dvory Sedlice a Okrouhlík.
Roku 1344 Valdek patřil bratrům Protivci a Ctiborovi z Beškovic. Ti se
dostali do sporu s Děpoltem z Rýzmberka, který hrad 15. října 1346
oblehl. Jaroslav Schaller bez dalších dokladů v roce 1788 uvedl, že Děpolt hrad po třídenním obléhání dobyl a vypálil. Valdek však zůstal v majetku Protivce ještě v roce 1377, i když podle Miloslava Bělohlávka sídlili běškovičtí vladykové po roce 1355 v Neumětelích a tehdejší skutečný majitel hradu není znám. Je možné, že někdy v té době hrad připadl panovníkovi.
Na počátku patnáctého století zastával funkci královského purkrabího na Valdeku jakýsi Hoch. Král Václav IV. Valdek roku 1415 zastavil Janovi z Lestkova. Za něj hrad během husitských válek patřil k oporám katolické strany, ovšem roku 1433 doložený majitel Jeník z Mečkova stál na straně husitské. Dalším vlastníkem z řad drobné šlechty byl Jan Štěpánovec z Vrtby, doložený jako pán hradu v roce 1437. On nebo jeho příbuzní o Valdek pravděpodobně přišli před rokem 1452.
Na přelomu patnáctého a šestnáctého století Valdek patřil Tasovi z Peruce, který jej měl v zástavě od krále Vladislava Jagellonského pro sebe, svého syna a vnuka. Tas z Peruce ještě za svého života přenechal práva k Valdeku Litvínovi z Klinštejna na Hořovicích. Po Litvínově smrti král Vladislav převedl Valdek na Kunatu Pešíka z Komárova, který hrad v roce 1509 získal z lenního do dědičného vlastnictví. Podle smlouvy z 16. října 1511 Kunatovi postoupila za 500 kop míšeňských grošů své nároky Mandaléna z Vrtby, vdova po Litvínovi. Zároveň si však ponechala Podluhy, pustou ves Lniště a les Koberov.
Kunata Pešík z Komárova byl spřízněn s rodem Zajíců z Valdeka a oženil se s Kateřinou z Vrtby. Měli spolu syny Jana, Václava, Petra a Jindřicha a dcery Kateřinu a Dorotu. Při dělení majetku Valdek dostal nejstarší Jan. K hradnímu panství patřily Přední a Zadní Víska, Hrachoviště, Cheznovice (s výjimkou tří usedlíků), pusté vsi Lhotka a Roudnička, dvůr v Bezdědicích a další vesnice na Příbramsku, které měly pokrýt podíl sestry Doroty. O Janův majetek se v roce 1574 rozdělili synové Šebestián, Kunata a Kryštof, z nichž poslední dostal Valdek. Za něj byly upraveny oba paláce, přičemž v severním byla ve vnější zdi proražena nová okna. Udržovat hrad v té době bylo nad finanční možnosti majitelů. Kryštofův syn Václav Pešík z Komárova proto Valdek opustil a přestěhoval se na nově založenou tvrz v Podluzích. Václav se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl zkonfiskován majetek. V konfiskačním protokolu z 26. července 1623 je Valdek uveden jako pustý.