Ve kříži je spása

To je základem lidského života a vůbec člověka. My se nemůžeme učinit dokonalými. Teprve jako ovoce vtělení Božího, utrpení a smrti a vzkříšení našeho Pána stává se člověk, téměř jediný, dokonalým skrze něho, Krista samého. Proč? Člověk se stal skrze Krista synem Božím z milosti. Bratřími a sestrami Kristovými jsme a proto nám platí slovo Páně: "Otec vás miluje, protože vy jste milovali mě a uvěřili, že jsem vyšel od Otce" (Jan 17,12-24).
To je tedy křesťan, je spřízněn s Ježíšem. Kristus vzal na sebe náš život, a ten nebyl lehký: narozen ve chlévě, zemřel na kříži, popraven jako na šibenici, tak by to mohlo stát na náhrobním kameni, kdyby nějaký měl. On tedy vzal na sebe celý těžký lidský život, prožil náš život až do smrti: on sklonil hlavu a zemřel. Ale to nebyl konec, a co se zdálo úplným koncem, to bylo změněno ve vzkříšení. Ten, který na kříži zemřel, žije a už neumírá, to je základní událost, v níž všechno lidské tkví. Neboť v poslušnosti k nebeskému Otci není žádný zánik, zde následuje po dobrém konci jen začátek takovým způsobem, jaký člověk nemůže vymyslet.
+++
Bůh nechce ve svátosti pokání nic menšího, než se zjevit. Hloubka Božího srdce se zjevuje v odpuštění, protože odpuštění je největším darem. Kdybychom nebyli hříšníky, kteří odpuštění potřebují ještě více než chleba, tak bychom nepoznali hloubku Božího srdce, jako dítě nepozná hloubku srdce své matky, když nebylo slabé a nemocné.