Výcvik rytíře- kryty v šermu
Kryty jsou polohy zbraně, jimiž zamezujeme dokončení sokova útoku.
Víme, že na ně kladli staří mistři veliký důraz, že je přesně nedefinovali, ale uváděli je jako překřížení dráhy sokova útoku. Dedukcí Marozzova útočného systému můžeme vyvodit odpovídající obranný systém, jenž v podstatě odpovídá rozšířenému systému krytů, používaných v šermu šavlí.
Jelikož měl šerm mečem vždy silový charakter, musely být kryty prováděny hrubím čepele, v protipohybu vedeném přímo proti sekům. Nestačil tedy jediný kryt k vykrytí různých útoků vedených na touž stranu těla, ale musela to být celá série krytů, lišících se jen málo rozdílným postavením meče a paže. To byl asi důvod, proč staří autoři nerozlišovali jednotlivé kryty, neuváděli je přesnými polohami a pojmenováním, ale vystihovali jejich provedení funkčními požadavky. Teprve po zavedení lehčích zbraní, což vedlo k určité redukci počtu obranných poloh, se stal obranný systém zřetelnější a byl přesně formulován.
Ve škole šermu mečem využijeme obranného systému šermu šavlí a rozšíříme jej o další polohy potřebné ke krytí celého těla a k vykrytí typických útoků, používaných při boji mečem.
Základní systém krytů tvoří polohy: prima, sekonda, terca, kvarta, kvinta, sexta
První dvě - prima a sekonda, kryjí dolní část těla,
druhé dvě - terca a kvarta, kryjí trup,
třetí dvě - kvinta a sexta, kryjí horní část těla.
Tento systém není dostačující pro útoky zespodu /montanto/ a pro šikmé útoky /squalembrato dritto a roverso/. K vykrytí těchto útoků použijeme mezipolohy a to:
Nízkou kvartu proti útokům zespodu,
vysokou tercu a vysokou kvartu proti horním šikmým útokům.
Metodicky dělíme celý obranný systém v šermu mečem na dvě související série krytů.
První série začíná primou a končí tercou.
Obsahuje: Primu, vysokou primu, kvintu, vysokou tercu a tercu:
Druhá série začíná sekondou a končí nízkou sextou /septima/. Obsahuje: Sekondu, nízkou kvartu, kvartu, vysokou kvartu, sextu a septimu:
Obě tyto série, provedené plynule obloukovitým pohybem, odpovídají univerzálním krytům, jež doporučovali staří mistři jako obranu proti všem útokům za nočního boje.
Kryty také dělíme na vnitřní a vnější.
K vnitřním krytům patří: prima, kvarta, kvinta,
K vnějším krytům patří: sekonda, terca, sexta, septima.
Pro zajištění spolehlivé obrany se často doprovázejí kryty změnami střehu, a to tak, že při vnitřních krytech provádíme současně zkřížený střeh a při vnějších krytech provádíme čelný střeh. Tím vzdalujeme ohrožené místo od sokovy čepele a zvyšujeme pevnost vlastního krytu.
Výcvik krytů provádíme nejlépe ve dvojicích. Dbáme, aby ostří směřovalo vždy proti směru útočné akce a aby útočníkova čepel dopadala na hrubí obráncovy čepele. Přechod z jednoho krytu do druhého provádíme obloučkem, v němž se pohybuje ozbrojená ruka nejprve k tělu a pak od těla, vstříc sokovu útoku.
Kryty provádíme nejprve zvolna a přesně, jednak na místě ve střehu, jednak za pohybu vpřed, vzad i stranou. Cvičíme všechny možné kombinace změn krytu, jednotlivě i v seskupeních.
Od začátku dbáme, aby byly kryty zaujímány až ve chvíli sokova útoku a ne předčasně. Kryt má být reakcí na útok. Výcvik krytů se změnou střehu provádíme nejlépe sérií útoků, v níž pravidelně střídáme vnitřní a vnější útoky. Při cvičení držíme meč pevně, ale ne křečovitě a snažíme se o vypěstování dobré prostorové orientace a pohotové pohybové reakce.