Výcvik rytíře- útočné akce

Útočné akce, jejichž cílem je zasažení soka, dělíme na:

1. Útočné akce přímé:

a/ sečné

b/ bodné

2. Útočné akce nepřímé:

a/ máchy

b/ záludy

c/ styčné akce

1. Přímé akce

Dobový šerm mečem obsahoval hlavně akce prováděné převážně ostřím a vedené na celé tělo, méně již bodné akce, směřující na trup a hlavu.

Vycházejíce z tohoto poznatku a přihlížejíce k uvedenému Marozzovu útočnému systému, zařadíme do školy šermu mečem tyto útočné akce shodně s následujícím schématem:

Z bodů zařadíme:

vnitřní - na prsa /punta roversa/

vnější - na rameno neb záda /punta dritta/

horní - na obličej /punta alta/

dolní - na břicho /punta bassa/

Na začátku, pro dosažení jednoznačnosti útočných akcí, doporučujeme omezení látky na tři základní seky a dva body:

sek na hlavu,
sek do boku,
sek na břicho,
bod na prsa,
bod na rameno.

Snížení počtu útočných akcí, při zachování požadavku ohrožování celého těla, vede k rychlé a spolehlivé orientaci v obraně a tím k rychlejšímu postupu ve výcviku.

Každý přímý útok sekem i bodem začínáme nápřahem, podle něhož pozná obránce cíl i druh následujícího útoku. Podle váhy používaného meče provádíme nápřahy buď celou paží /z ramene/, nebo jen předloktím /z lokte/.

Všechny uvedené útoky provádíme buď ostřím nebo hrotem meče a znakem jejich dokončení je propnutá paže v lokti. Naproti tomu zápěstí nepropínáme a blokujeme při secích setrvačnost čepele, aby nemohlo dojít ke zranění v případě špatného krytu.

Ve chvíli dopadu meče na sokův kryt uvolníme paži v rameni, aby nedocházelo k nežádoucím kolizím, ale také abychom mohli pokračovat v akci, nebo abychom umožnili sokovi protiakci. Uvedené útoky provádíme v pravém střehu nebo v pravém výpadu, ale vnitřní útoky /hlava, rameno, prsa, břicho/ cvičíme také s levým výpadem a v pozdějším výcviku na ně navazujeme útoky s obratem.

Od začátku dbáme, aby útoky měly přesný směr na místo, kam mají dopadnout a správný dosah, odpovídající realitě zásahu. Žádáme přitom, aby byly útočné akce prováděny v příslušné rovině a aby mohly končit zásahem, nebyly-li by kryty.

Zvláštní opatrnosti vyžadují útoky bodem. I když jsou meče používané pro výcvik tupé, představuje jejich tuhá čepel riziko, projevující se zvláště při bodech, vedených na měkké části těla. Pro zvýšení bezpečnosti v šermu mečem dokončujeme body s uvolněným zápěstím, aby při případném zasažení partnera byla účinnost bodu zmírněna. Celkové provedení bodů přibližujeme více řezům hrotem než bodným akcím, vedeným v ose meče.

Nápřahy provádíme vždy v rovině i v poloze ruky, jimiž budeme útok končit.

Metodický postup:

Nácvik základních útočných akcí začínáme sekem do boku, pokračujeme seky na břicho a na hlavu.

Po zvládnutí těchto seků cvičíme body a to nejprve na prsa, potom na rameno.

Těchto 5 útoků tvoří základní sestavu přímých útoků, již zpočátku nerozšiřujeme, ale snažíme se ji plně zvládnout za provádění útoků v nesmluveném pořadí.

Potom připojíme šikmé horní seky, horní a spodní body, případně i seky rubem.

Cílem je správné provedení a úspěšné kryty všech přímých útoků, spojovaných v improvizované sestavy.

Provedení:

Nápřah k seku do boku provádíme ve hřbetní poloze. Paže je ohnuta v předpažení, čepel se téměř dotýká rubem levého ramene.

Sek, směřující na sokův pravý kyčelní kloub, provedeme napnutím paže v lokti a obloukovým pohybem, vycházejícím z ramene.

Sek na břicho

Nápřah k seku na břicho provádíme v poloze dlaňové. Paže je ve skrčení upažmo, čepel směřuje vzad.

Sek, provedený obloukovitým pohybem s napnutím paže v lokti, směřuje na břicho neb na vnitřní stranu sokova kolena.

Sek na hlavu

Nápřah provedeme v palcové poloze, s hlavicí směřující vpřed. Paže je skrčena ve vzpažení, čepel směřuje vzad, ostří vzhůru.

Obloukovitý pohyb vlastního seku vychází z ramene. Paži propneme v lokti, zápěstí zpevníme. Sek směřuje na střed hlavy.

Bod na prsa

Bod na prsa provádíme ve hřbetní poloze. Při nápřahu skrčíme paži v předpažení do krajní polohy, hrotem míříme na sokovu hruď.

Bod provedeme energickým napnutím paže.

V závěru uvolníme zápěstí i rameno, abychom oslabili účinnost bodu.

Bod na rameno /záda/

Bod na rameno se provádí v dlaňové poloze, někdy také v poloze hřbetní. Při nápřahu skrčíme paži před tělem, až se dotkneme jílcem prsou.

Vlastní bod provedeme napnutím paže vpřed dovnitř, se snahou o zasažení sokových zad /stojí-li ve zkříženém střehu/. Stojí-li protivník v normálním neb čelném střehu, použijeme raději bodu ve hřbetní poloze, pro větší bezpečnost při zasažení partnera.

Horní bod

Nápřah pro horní bod provádíme ve vzpažení zevnitř s paží napjatou /Grassiho guardia alta/. Palec je dole, ostří směřuje vzhůru, hrot míří na sokovu hlavu.

Bod provedeme napnutou paží a v jeho závěru propneme i zápěstí, aby končil nad protivníkovou hlavou a neohrožoval tvář. Provádíme jej s pravým nebo levým výpadem.

Dolní bod

Nápřah na dolní bod provádíme zapažením mírně ohnutou paží v palcové poloze. Ostří i hrot směřují k zemi. Bod provedeme s paží napnutou, protáhlým spodním obloukem, směrem na sokovo břicho. V závěru propneme a uvolníme zápěstí i rameno.

Na počátku výcviku opakujeme několikrát jednotlivé útoky a dbáme, aby byly správně technicky prováděny, i aby byly správně kryty. Později provádíme dvojité až několikanásobné útoky, nejprve ve smluveném pořadí, později libovolně. Tempo cvičných akcí volíme úměrné technické zdatnosti žáků. Po zvládnutí útočných akcí na místě rozšiřujeme výcvik o pohyby nohou.

2. Nepřímé akce

Za nepřímé považujeme ty útočné akce, při nichž nedochází k ohrožení soka nejkratší, tedy přímou cestou.

Obvykle jde o složitější akce, vyznačující se delší dráhou hrotu, probíhající ve dvou i více tempech, /tempo = doba potřebná k provedení jediného šermířského pohybu/

V šermu mečem to jsou:

a/ máchy

- seky prováděné s velikými kruhovými nápřahy. Kruhový pohyb začínáme vzad, proti směru seku, mohutným obloukem, vycházejícím z ramene.

Zásadně můžeme provádět všechny seky také jako máchy. Rozeznáváme tedy:

Mách do boku, při němž provádíme kruhový nápřah na vnitřní straně těla /prsa/.

Vnitřní mách na hlavu /levé rameno/, v němž provádíme kruhový nápřah na vnitřní straně těla.

Vnější mách na hlavu /rameno/, kde provádíme nápřah na vnější straně těla /záda/.

Mách na prsa /břicho/, při němž provádíme kruhový nápřah nad hlavou.

Z těchto máchů užíváme v šermu mečem hlavně vnější mách hlavu a mách na prsa, vzhledem k šermu mečem a štítem, kde se vnitřní máchy těžko provádějí.

K máchům řadíme také působivé útoky s otočkou, jež nazýváme "příčné máchy". Kruhový pohyb provádíme vodorovně, otočením celého těla a to buď jako útok do boku, z levého střehu, neb jako útok na břicho, z pravého střehu. Nejčastěji používáme tyto máchy jako nečekané obnovy útoku.

b/ záludy

Záludy, v našem pojetí, se zřejmě používaly v šermu mečem jen zřídka. Těžké zbraně nedovolují náhlou a nečekanou změnu útočné akce, podstatu záludu, a pomalejší pohyby dávají příležitost nejen k úspěšnému krytí záludů, ale také k včasnému protiútoku /předsek, předbod - coup de temps/. Proto záludy, ač byly všeobecně známé, nebyly starými mistry doporučovány, zvláště pro riziko protiakce na paži /Capo Ferro/. Dá se tedy předpokládat, že v soubojových střetnutích vyrovnaných protivníků, v nichž se bojovalo opatrně a soustředěně, se používaly záludy minimálně. Zato v náhodných bitkách, kdy nešlo o regulerní střetnutí, kdy bylo nutno bojovat i proti přesile a kdy nemělo riziko takovou váhu jako v korektně vedeném boji, měly naopak záludy veliký význam, jako nečekané akce, používané hlavně k rychlému zakončení boje.

Podstata záludů je jasná. Jde o vylákání soka ke krytu předstíraným útokem a o jeho zasažení do odkryté části těla. Je tedy zálud kombinací dvou /nebo více/ útoků, vedených na různé části sokova těla.

Protože rejstřík základních útoků v šermu mečem je velmi bohatý, je také rozsáhlý počet možných záludů. Kromě kombinací všech seků můžeme spojovat také seky s body a seky ostřím se seky rubem, což nabízí celkem 72 různých možností jednoduchých záludů. Je ovšem zřejmé, že ze všech možností byly vybírány pouze ty nejvhodnější, ale rozsáhlé možnosti nabízely prostor pro vypracování individuálních akcí, používaných jako osobní speciality.

Typické záludy v šermu sečnými zbraněmi začínají předstíraným útokem /pohrozem/ na hlavu a končí sekem do boku neb na břicho. K nim přistupují záludy, začínající horním diagonálním pohrozem a končící druhým diagonálním sekem, neb útokem na spodní část těla.

Nebezpečné záludy, učené italskými mistry, byly akce kombinované ze seků ostřím a rubem, kde sek ostřím byl proveden jako krátký sek s odklonem /deviací/ v zápěstí a následný, zasahující sek rubem byl proveden v protisměru s propnutým zápěstím.

Při výuce dobového šermu zařazujeme výcvik těchto záludů:

zálud hlava-bok: pohroz sekem na hlavu a dosek do boku,

zálud hlava-břicho: pohroz sekem na hlavu a dosek na břicho,

zálud rameno-prsa: pohroz na pravé rameno a dosek na prsa,

zálud prsa-rameno: pohroz sekem na prsa a dosek na rameno,

zálud hlava-břicho bodem: pohroz na hlavu a bod na břicho,

zálud prsa-bok rubem: krátký sek na prsa a dosek do boku rubem,

zálud rameno-břicho rubem: krátký diagonální sek zleva a dosek rubem na břicho neb koleno,

zálud hlava-břicho body: pohroz na hlavu bodem a bod na břicho,

zálud prsa-rameno body: pohroz bodem na prsa a řez na rameno,

zálud rameno-prsa body: pohroz bodem na rameno a bod na prsa.

Záludy provádíme s krátkým výpadem z předkroku neb z ridoppia. Při předkročení /přisunutí/ levou nohou provádíme pohroz a při dokročení pravou nohou dokončíme zálud sekem či bodem. Zdařilé provedení záludu předpokládá příslušnou obrannou reakci protivníkovu na pohroz.

Mimořádně provádíme také vícenásobné záludy, dvojité až trojité, v nichž předchází konečnému útoku více pohrozů. Pro šerm mečem nejsou tyto útočné akce typické, i když jsou na pohled působivé.

c/ styčné akce

Podobně jako v šermu jinými zbraněmi, považujeme v šermu mečem za styčné akce ty akce, v jejichž úvodu došlo k úmyslnému styku čepelí.

Dotyk čepelí slouží jednak k navázání kontaktu se soupeřovou čepelí, přičemž se snaží šermíři hmatem rozpoznat pohybovou reakci i úmysly sokovy, jednak k odstranění sokovy čepele z nepříznivé polohy a k získání vhodné situace k zahájení útoku.

Podle díla Jacoba Sutora /16. stol./ měly styčné akce v šermu mečem veliký význam a hojně se používaly. Také Grassi se jimi podrobně zabýval, nazývaje je hrou čepelí, kteréžto pojmenování užíváme dodnes. Jiní mistři, např. Capo Ferro, je neuznávali, považujíce je za zbytečné zdržování útočných akcí. Protože styčné akce svůj význam v šermu nesporně mají, zvláště v přípravné části střetnutí, a protože šerm obohacují a dávájí mu rys pravdivosti i technické vyspělosti, je třeba jim věnovat i v šermu mečem patřičnou pozornost.

Ve styčných akcích se uplatňují: vazby, přetlaky, přenosy, odrazy, smyky a odsmyky, prováděné různými polohami čepele, hlavně tercou a kvartou.

Styčné akce provádíme převážně ostřím a středem vlastní čepele. Jejich smyslem je rušení klidné sokovy přípravy k akcím, vytváření příznivé situace k vlastní akci a průzkum sokových záměrů. Dotyk provádíme na střed sokovy čepele neb na její slabší část, kde můžeme lépe cizí čepel ovládat.

Vazba

představuje lehký styk čepelí, v němž rozpoznáváme pevnost sokova držení, změny jeho tlaku a taktilní signály před provedením akce.

Vazbu provádíme nejčastěji tercou a kvartou, středem čepele na střed čepele, proti sokovu střehu neb vbodnici. Sokovu zbraň přitom z její polohy nevytlačujeme. Smyslem vazby je příprava útočné, ale i obranné akce.

Cvičíme základní vazby a jejich změny, nejprve na místě, dále za pohybu /za postupu i ústupu/ a navazujeme na ně vhodné útočné i obranné akce:

Proti sokovu střehu provedeme vazbu kvartou a s výpadem sek na hlavu.

Proti sokově dolní vbodnici provedeme vazbu sekondou s předkrokem a s výpadem sek na rameno.

Sokovu vnější vbodnici, provedenou s posunem, zachytíme tercou a odsunem a kryjeme kvintou sokův sek na hlavu.

Sokovu horní vbodnici, provedenou s posunem, zajistíme kvintvazbou s odsunem a kryjeme sekondou sokův sek do boku.

Sokův střeh zajistíme kvart-vazbou s předkrokem, ale kryjeme kvartou protiútok na prsa, s odsunem.

Přetlak

je zesílená vazba, jíž vytlačujeme sokovu zbraň ze zaujaté polohy, obvykle střehu neb vbodnice.

Přetlaky provádíme ostřím čepele, hlavně sekondou, tercou a kvartou. Jejich smyslem je vychýlení sokovy čepele do té míry, aby bylo možno provést rychlý útok na odkrytou část těla. V přetlaku zjišťujeme také sílu odporu sokovy čepele a odhadujeme realitu, případně změnu následující akce. Po přetlaku sekondou neb tercou pokračujeme horními /fendente/ neb vnějšími útoky /dritto/, tedy:

sekem na hlavu /fendente/,
bodem či sekem na rameno /dritto squalembrato/,
sekem do boku /mandritto tondo/.

Po přetlaku kvartou pokračujeme horními neb vnitřními útoky /fendente a roversa/, tedy:

sekem na hlavu /fendente/,
sekem na rameno /squalembrato roverso/,
bodem či sekem na prsa /punta di dentro, sq. tondo/.

Také přetlaky cvičíme zpočátku samostatně, jako citlivé vychylování sokovy čepele a dále ve spojení s uvedenými útoky. V konečném provedení užijeme k útoku s přetlakem předkroku a výpadu. Za předkroku vychýlíme sokovu čepel a za výpadu provedeme útok sekem či bodem.

Přenos

je převedení sokovy čepele z jedné polohy do druhé.
Vážeme přitom tenčí sokovy čepele vlastním hrubím neb středem čepele a celý přenos provádíme za stálého styku čepelí.

Obvykle zachycujeme sokovu vbodnici kvartou, převádíme ji do sekondy a provádíme některý z vnějších útoků /mandritta/. Má tedy přenos podobný význam jako přetlak. Náhlá změna polohy, spojená s odkrytem, má způsobit kromě vhodné situace pro útok i desorientaci v sokově obraně.

Jiné druhy přenosů, např.:

ze sekondy do kvarty,
z primy do tercy,
z kvinty do primy neb terzy aj.

používáme častěji v obraně, a zvláště při přechodu z obrany do útoku.

Odraz

je energický úhoz na sokovu čepel, jehož cílem je vychýlení sokova hrotu stranou. Provádíme jej středem čepele na střed sokovy čepele a bezprostředně navazujeme útok na odkrytou část těla.

Odrazy používáme se stejným záměrem jako přetlaky, ale jejich rejstřík je podstatně širší:

Proti sokovu střehu použijeme -

odraz kvartou,
odraz tercou, ostřím,
odraz kvartou, rubem.

Proti sokově vbodnici použijeme -

odraz sekondou,
odraz tercou, ostřím i rubem,
odraz kvartou, nízkou kvartou, i odraz kvintou.

Vyžadujeme, aby odrazy byly dosti silné, aby byly vedeny přesně středem čepele na střed, bez velkého nápřahu, správnou polohou. Provádíme je buď z volného střehu, nebo z nekteré výzvy /garde/. V případě sokova výhybu /kavace/ má končit pohyb čepele v příslušné poloze a ne za ní.

Protože funkce odrazu je podobná funkci přetlaku, provádíme po odrazech tytéž útoky jako po přetlacích:

Po odrazu sekondou - horní útoky: rameno, tvář, hlava, prsa,

po odrazu tercou - vnější útoky: bok, rameno, hlava,

po odrazu kvartou - vnitřní útoky: prsa, tvář, hlava,

po odrazu kvintou - dolní útoky: bok, břicho, nohy.

Po výcviku odrazů samotných navazujeme útoky bodem i sekem do odkrytů, vznikajících vychýlením sokovy čepele. Celé útočné akce s odrazy cvičíme s postupem, za použití ridoppia, batinanda a předkroku s výpadem.

Smyky a odsmyky

mají podobný účel jako přetlaky a odrazy. Jde o vychýlení sokovy čepele skluzem, a to od hrotu ke kořenu - smyk, neb od kořene k hrotu - odsmyk.

Provedení:

Smykem zahájíme útok proti sokovu střehu neb vbodnici.
Zachytíme sokův hrot ostřím hrubí a za stálého tlaku provedeme rychlý skluz k příčce sokova meče. Po dostatečném vychýlení hrotu opouštíme sokovu čepel a provádíme rychlý přímý útok do odkrytu.

Nejvýhodnější útoky v šermu mečem jsou po smyku kvartou neb tercou.

Po smyku kvartou pokračujeme horními a vnitřními seky,
po smyku tercou užijeme útoky horní a vnější.

Naproti tomu odsmyky můžeme provádět všemi polohami, za předpokladu protitlaku sokovy čepele.

Provedení:

Zachytíme sokovu čepel středem ostří ve středu neb blíže ke kořenu. Cítíme-li protitlak, uhneme mu rychlým skluzem, směrem k hrotu sokovy čepele a provedeme útok do vzniklého odkrytu.

Po vnitřních odsmycích /primou a kvartou/ provádíme vnější útoky - bok, rameno, tvář /dritto/,

po vnějších odsmycích /sekondou a tercou/ provádíme vnitřní útoky - břicho, prsa, hlava /roversa/.

Nejvýhodnější jsou opět odsmyky tercou a kvartou, ale také ostatní odsmyky jsou v šermu mečem působivé, např. odsmyky sekondou a kvintou. Provádíme také odsmyky rubem a to tercou a kvartou. Skluz po sokově čepeli děláme pouze v takovém rozsahu, abychom se vyhnuli hrotu a hned napojujeme vlastní útočnou akci.