Výzbroj a taktika křižáků

Hlavní údernou silou křižáků byli jízdní těžkooděnci, rytíři. Před zbraněmi nepřátel byli chráněni hauberkem, oblekem z kůže nebo plátna pokrytým našitými železnými kroužky, sahajícím až ke kolenům. Hlavu jim kryla těžká kónická přilba s krytem nosu. Vyrobena byla ze železa nebo bronzu, nejkvalitnější přilby byly vykovány z jediného plátu železa. Uvnitř přilby byla vycpávka z látky. Pod přilbou měli rytíři koženou čapku, batvat. Přilbu mohl rytíř v případě vedra nahradit kroužkovou kapucou, coifem.

Pod kroužkovou zbrojí měli rytíři navlečenou vlněnou nebo plátěnou košili s vycpávkami, gambeson. Na nohy rytíř navlékal punčochy (chauses) vyrobené z plátna prošitého koženými řemínky. Punčochy někdy byly z kroužkového pletiva. Postupem času byli rytíři chráněni kroužkovou zbrojí prakticky od hlavy k patě.

Na ochranu před vedrem začali, po příkladu Saracénů, rytíři nosit přes kroužkovou zbroj plátěný kabátec, na kterém měli později vyšity heraldické znaky.

V bitvě sedlali rytíři těžké válečné koně, např. Peršerony, fríské nebo ardenské koně. Váleční koně byli v kohoutku vysocí kolem 170 centimetrů a byli tedy vyšší a těžší než koně Saracénů. Koně křižáků té doby byli chráněni pouze koženými čabrakami. Těžcí váleční koně byli postupem času kříženi s arabskými koňmi. Křižáci chtěli vyšlechtit koně, kteří by měli nejlepší vlastnosti těchto plemen. Aby rytíři šetřili válečné oře, jezdili při cestě na bojiště na lehčích jezdeckých koních a na válečné koně vsedali až těsně před bitvou.

Do útoku klusala rytířská jízda s 3-3,5 metrů dlouhými kopími s železným hrotem. Na levém rameni se kryli velkým štítem sahajícím od ramena až k třmenům. Kopí bylo určeno výhradně pro první střet, poté ho rytíř odhazoval, i když třeba nebylo zlomené. V boji zblízka používali křižáci dlouhé francké meče. Tyto asi 90 centimetrů dlouhé meče byly v rukách rytíře strašlivou zbraní, která dokázala usekávat údy protivníka. Kromě mečů mohli být rytíři ozbrojeni válečnými sekyrami, oštěpy nebo palcáty. Každý rytíř měl ku pomoci panoše a 5 nebo 6 jízdních a pěších pomocníků. Jízdní těžkooděnci neútočili v trysku, ale v klusu nebo cvalu, protože byl kladen důraz na udržení bojové formace.

Bojovou formací jízdních těžkooděnců byl buď klín nebo plot.

Při klínové formaci se jezdci rozdělili do několika oddílů ve tvaru klínu. Po obvodu klínu cválali nejlépe vyzbrojení rytíři. Klíny prorážely nepřátelské linie na několika místech, za jízdou pak postupovala pěchota, která dobíjela nebo zajímala zraněné nepřátele.

Při bojové formaci zvané plot se jízdní těžkooděnci stavěli vedle sebe tak, aby vytvořili co nejširší bitevní linii. Záda jim kryla lehká jízda, po ní následovala pěchota. Výhodou plotu byla šířka linie, znesnadňující protivníkovi případný pokus o obklíčení, nevýhodou oproti klínu bylo snadnější proražení linie.

Křižácká pěchota byla vyzbrojena meči, štíty, luky, kušemi nebo praky. Chránila ji kroužková zbroj.