V zahradě samoty popíjím s osudem.
Tři doušky temnoty- zítra už nebudem.
Donesl provázek- upleť si oprátku.
Namaluj obrázek- do pekla vstupenku.
Přidal se další pán, že dohlíží na střídmost.
Řetězy okován s rohy prý pro radost.
Vyplním dotazník ať vemou mě s ním.
Život je věčný otazník, co udělat smím?
Záruku nabídl na věčnost celou....

Měsíc se blížil k vrcholu své noční poutě po hvězdách, když se mnich celý prokřehlý probudil zimou a bolestí. Zdrcený ztrátou milovaného bratra seděl v tváří tvář jeho vrahovi a přes vlhké oči viděl jen rozmazanou siluetu postav, které ho probudily. To na dohled od vězení, aby každý zločinec dobře viděl, dva katovi pomocníci začali stavět z hrubých...

Děkuji všem mým čtenářům, kteří mě vybízeli k sepsání pokračování mého prvního vydaného románu Klášter smrti. Přál bych si, aby ohlasy na tento román byly stejně pozitivní a zážitek z děje tak dech beroucí, jako u prvního dílu.

Když se mi podařilo ponořit se do poklidných vod snění, probudil mě jeden z mých hlídačů. Rychtář jim dal pokyn, abych nezamhouřil ani na chvíli oči. Měl jsem být vyčerpaný, aby výslech ve městě proběhl snadno a rychle.

Kněz odjížděl jen na několik dní. Musel jsem začít jednat. Touha po krvi byla silnější, než já. Za každou cenu jsem potřeboval den pro sebe. Aspoň jednoho z těch lotrů, když ne všechny znělo neustále v mí hlavě. Když jsem vyřídil práci u rychtáře, na zbytek dne jsem se omluvil pro únavu.

Musel jsem spát velmi tvrdě. Večer mě vzbudil navrátivší kněz.

Postava v šedém hábitu na Tebe se dívá

Kněz se na mě dlouze zadíval. Slzavé oči se leskly proti zjizvené tváři jako rubíny na královské koruně. Neříkal dlouho nic a tak jsem se už začal smiřovat s tím, že mé další dny budou opět ve znamení nebezpečí, zimy a hladu.

Dny, týdny i měsíce běžely díky krutosti mých věznitelů pomalu. Jak jsem zjistil z jejich občasné konverzace, byly to otec se synem, kteří v kraji přepadávali pocestné. Občas, když se vrátili z výpravy, měli svůj oděv od krve. Nepochyboval jsem, že okradené často i mordovali. Spravedlnost je vždycky několik kroků za zločinem. Sotva se podařilo...

A já nevšiml si že krev mi teče