Opět slyším dunivé kroky strážného. Mé písmo se stává méně čitelným z třasu, který mi zvuk okovaných bod těžce dopadajících na kamennou podlahu způsobuje. Dnes už jsem obdržel mnoho ran. Byl jsem "omyt" teplým proudem strážného moči. Proč by si mě vybral znovu? Odpověď znám dřív, než mi otázka dozní v hlavě. Protože jsem vrah a nic jiného si...

Slyším kroky strážných. Modlím se k Bohu, aby tentokrát vynechali mou celu. Každodenní bití a mučení je vysilující. Chtějí zlomit mou duši. Mé lidství. Ale to se jim nepodaří. Doufám. Kroky se přibližují. Klep. Klep. Strážný v doprovodu kata zaťukal pokovanou dřevěnou holí na vrata mého vězení. Třesou se mi ruce. Klíč se prodírá zámkem a s hlasitým...

Vím, drahý čtenáři, že rozpravy o životě těsně před smrtí, asi nebudou moc veselé. Budou spíš nudné, pravděpodobně smutné. Ale nemám jinou možnost, jak zaznamenat otisk svého života na tomto světě, než použít ořezaný husí brk, inkoust a list pergamenu, který jsem si vyprosil od kněze za poslední mé mince. Ano. Zlaťáčky, stříbrňáky a další lesklé...

Tak přišel můzy polibek a já složil veršů pár.

Anděl z nebe spad, a polámal si křídlo.

že z Templářského pokladu zbytek,

Nechť světlo na tvou cestu září

Pohled Tvůj je účinnější jak atomová puma.

Ráno začalo příliš brzo. Kněz měl pocit, že zase nespal. Když se však podíval na Vikarta, věděl, že nebyl sám. Obrovské kruhy pod očima obtloustlého mnicha, který si dělá zálusk na pozici opata, usvědčovaly z probdělé noci. Celý klášter šel ve čtyřřadí přes nádvoří do nové modlitebny, kde trávili noc dva bratři. V čele průvodu šel Vikart s knězem....

U snídaně panoval velký ruch a mnoho bratří se oddávalo víc plkům, než jídlu. Kněz sledoval ze svého vyvýšeného místa to neutuchající hemžení připomínající mraveniště. Opatova židle byla prázdná stejně tak jako židle bratra Převora a bratra Johana, kteří byli nad ránem zavřeni v provizorním vězení zřízené z nevyužité komory vedle kuchyně.